Tak, a máme to za sebou. Ptáte se co? No přece první soutěž v požárním sportu. Vlastně ani pořádně nevíme, jak se to všechno semlelo.
V pondělí byla v místní kapli mše za zemřelé hasiče u příležitosti svátku svatého Floriána. Té se zúčastnili také hasiči z Prasklic. Po mši pan farář pozval hasiče k sobě na faru do Morkovic, kde během povídání přišla řeč i na chystanou okrskovou soutěž. Bratr Dvořák z Prasklic nám řekl, že družstvo žen z Pornic je přihlášeno a soutěže se má zúčastnit aktivně, nikoli pasivně, jak jsme si původně plánovaly. Co následovalo dál?
V úterý večer jsem se vypravila za Mirkou si popovídat o tom, co jsem se dozvěděla. Stejně jako ona jsem v té chvíli zastávala názor, že naše účast je holý nesmysl. Vždyť jsme si ještě nikdy nevyzkoušely celý požární útok a pořád nám chybí část vybavení. Ovšem, když mi ve středu dopoledne přišla sms: "V 17. hodin schůze družstva, účast nutná" a po několika dalších esemeskách, už mi to tak nemožné nepřipadlo. Na schůzi jsme se opravdu dohodli, že do toho jdeme, Mirka totiž mezitím domluvila s SDH Morkovice možnost vyzkoušet a doučit se co ještě neumíme, a také že nám k tomu půjčí vybavení, které nám chybí.
Od středy jsme tedy začaly opět pilně trénovat v rámci našich možností - tedy nasucho a práci se savicemi vlastně spíše jen teoreticky. V pátek odpoledne jsme si naše teoretické a dosud jen suché zkušenosti a znalosti mohly vyzkoušet doopravdy. V 16 hodin už na nás čekali na letišti v Morkovicích dobrovolní hasiči z Morkovic s nachystanou kádí. Holky od savic si vše nejdříve ukázaly a vysvětlily pomalu, nechaly si to prakticky předvést od Morkovčáků a pak už jsme jely naostro. Celý útok jsme si vyzkoušely 3x a pak jely domů s tím, že zítra na soutěži to bude po čtvrté.
V sobotu, když jsme dojely do Praslic, by se mezi námi to napětí a nervozita nejspíš daly krájet, ale postupně, jak jsme se rozkoukávaly a viděli, že ani ostříleným závodníkům nemusí vše vyjít dle představ, to z nás postupně opadávalo. Když jsme přišli na start, říkaly jsme si, že: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se", a že napoprvé budem rády, když se nám podaří celý útok dokončit. To se nám nakonec i podařilo, ikdyž výsledný čas jsme si přeci jen představovaly lepší (nevadí, co se nepovedlo tentokrát, povede se příště:-). Skončily jsme na krásném druhém místě - nutno však podotknout, že byly pouze 2 ženská družstva - ale myslím si, že pro nás to bylo vítězství, protože se nám podařilo to co se nepodařilo ani některým mužům, a to i přesto, že naše podmínky pro trénink byly velmi skromné a jak jsem už výše podotkla, mnohdy i pouze teoretické.
Na závěr chci za nás všechny poděkovat SDH Morkovice, že byly ochotni nám půjčit jejich vybavení ? stroj, přilby, opasky a proudnice a že nám umožnily si celý útok i vyzkoušet, neboť jinak bychom se soutěže zcela jistě nezúčastnily.
